S Patronem v Hostěnicích

Po závodech v Praze a ve Všeticích jsme se přihlásili do Hostěnic. Poprvé letos i s PATRONEM...

Předpověď počasí byla jasná. V sobotu 12.dubna zima - tak kolem 5 stupňů, přeháňky, závody po širým nebem. Dresy našich paravoltižérek a jednoho paravoltižéra mají funkci zakrývací a hlavně estetickou, rozhodně nespadají do kategorie termo... Nicméně nejsme z cukru a po D1 už v časných hodinách drkotaly čtyři vozy se cvičenci a rodiči a náš převeliký Patron plemene slezský norik. Cestuje rád a v pohodě - do přívěsu vleze na první dobrou (hlavně, když je v něm síť se senem), veze se v klidu (hlavně, když tam má pořád ještě seno) a po vyložení na jemu neznámém místě se chová klidně (hlavně, když se tam lze popásat na nějaké travičce - nebo má ještě seno...). 

Vyčistit!!

Ještě doma v boxe vypadajíc jako celkem čistý oř s načesanou hřívou (tak se mi po ránu jevil) nás po dojezdu a zostření mého zraku díky "konečně kafi" zaskočil slepeným blátem na pravé zadní, zacuchaným ocasem a zaprášenou srstí. Lonžér Dan se okamžitě a rázně ujal nápravy a odkudsi dokonce vylovil i lesk na srst. Lenka se odvážně vrhla na splétání hřívy, ale předstartovní napětí se na výtvoru projevilo poněkud nesouladnou geometrií. Nicméně se pečlivé oprašování tu i onde po mega ploše našeho mega koně vyplatilo a Patron se nakonec leskl jak psí koule, jak by řekl můj strýc Zdeněk. Jen spletenou hřívu jsme raději rozpletli a nechali jsme Páťu "na přírodku". Mezitím dorazil i zbytek družstva. Patron se s Danem seznamovali s prostředím a bareláci Eliška, Boženka, Lída, Renata a Kubík otestovali sestavy na barelu, který byl k jejich radosti (a radosti vyhazovače Lenky st.) nižší než doma. Já jsem mezitím byla na technické poradě, kde nám poskytli box pro koně a upravili jsme kategorii Lenky. Dále si všichni odškrtávali soutěžící a jejich kategorie, jen ti bez brýlí (já), odešli dříve. 

Půl hodiny do startu

Patron vypadal v pohodě, prohlédl si ubrusy na stolech rozhodčích, nechal na svém hřbetě odcvičit Lenku a tvářil se velmi profesionálně. Nechali jsme ho tedy okusovat trávu kolem . Závody začaly barelem. Na výzvu, aby tatínci pomohli barel přenést, vyběhly tři ženy a jeden muž a imitace koně byla postavena na soutěžní místo. Naše družstvo  muselo prokázat obratnost v rychlém svléknutí zimních bund před vniknutím na barel, což se za asistence Lenky celkem dařilo. Ale nejdřív nástup. Do rytmu hudby vběhla naše pětka na plac a za mírné navigace rozhodčích zastavila na správném místě. Povinné sestavy o 4 cvicích, které doma trénují furt dokola, všichni předvedli s maximální snahou. Někteří měli tak propnuté špičky, že by jimi mohli díry pro kůly koňských ohrad vrtat, jiní zachovávali v kolenou zřetelný úhel, ale já viděla zlepšení a to mi stačilo k palci nahoru pro každého. Po odnesení barelu nastoupili epoňáčtí cvičenci na spolehlivé balanční ploše jménem Bes (t) a pak už byla řada na Patronovi, Danovi a Lence. 

UFO!!

Patron do zmrzlého rána vnesl trochu napětí, když odmítl jít na kruh a zíral kamsi k nebi, posléze zděšeně a docela neovladatelně klusal a já si říkala, jestli vidí nějaké neviditelné UFO nebo co se proboha děje. UFO, jak jsme z řeči těla Patrona pochopili, se nacházelo v kruhovce nad jízdárnou. Mezi prkny stěny kruhovky viděl jen míhající se cosi, což vlastně mohlo být klidně UFO, ale nebylo, byl to cválající kůň. Po rychlé dohodě s velmi flexibilními rozhodčími jsem vzala Patrona u huby, nechal se vést, Lenka naskočila a sestavu zacvičila. Dalším bodem programu bylo dívat se na ostatní, jak klidně a krásně cvičí na úplně klidných koních, naobědvat se a vyřešit Patronovo UFO pro nadcházející volnou sestavu Lenky. Vzala jsem ho přímo k mimozemšťanům - do oné kruhovky, kde si vydatně zaklusal. Po obědové přestávce si to zase s Lenkou vyzkoušeli na závodním kruhu a domluvili jsme se na klidu v kruhovce po dobu Patronova výkonu. Věřila jsem, že valach ukáže své kvality. Ale nejdřív nás čekal barel a volné sestavy. 

Závodíme

6letá Eliška předvedla na Tři oříšky svou vlastní sestavu (my jí do toho moc nekecáme) a pečlivě dotažené cviky doplnila ladnou choreografií (její choreografií). Boženka, která soutěžila potřetí v životě, nedala své kamarádce nic zadarmo a její výkon je velkým příslibem do budoucna. Kubík cvičí nejlíp na závodech, což předvedl i tady, a také si pro nás schoval překvapení na závěr, když seskočil stylem něco jako kotoul s otočkou a pukrletem. Kdyby se znásobila naše reakce na plnou tribunu, ozvalo by se mohutné WOW...Lída s Renatou zacvičily s vervou, je neuvěřitelné, jak se zlepšují. Pak už jen napětí houstlo...

Bude UFO??

Na řadě je Lenka. Bude Patron ještě řešit UFO? NE. Prostě ho Dan poslal na kruh a Lenka předvedla, co spolu dokážou. Spad mi kámen ze srdce, až jsem se rozbrečela. Njn, jestli mě u koní vždycky něco úplně dostane, tak je to harmonie - a ve spojení s hudbou to člověka chytne za srdce. Přiznávám, že je v tom dojetí schovaná i jistá porce zadostiučinění - prostě furt řešíte ty přízemní věci jako hnůj, to strašně drahý seno, taky spadlou ohradu, podestýlku, každodenní opateru, kováře, peníze, čas, tréninky... a člověk si někdy říká, jestli to má zapotřebí. No a pak přijdou tyhle chvilky a vy kvůli nim jdete dál, a zase řešíte seno, hnůj, peníze, tréninky... 

Vyhlášení

Takže po téhle krásné sestavě už šlo jen o to, počkat na vyhlášení a valit do tepla, domů. Po hodině a půl jsme se dočkali - ale to už Lída usínala na barové židli opřená o zeď a my jsme se střídavě uchylovali do jednoho z venkovních boxů a do přeplněné klubovny. Také jsem se pokoušela zahřát grogem, ale došel rum. A pak to přišlo. Konečně vyhlášení. Umístění - Lenka byla třetí, Eliška první, Boža druhá a ostatní naše za nimi na čestných místech.

Vyklouzli jsme s Hostěnic a D1 mě příjemně udrndávala. Závody byly za námi. Užili jsme si je, atmosféra skvělá. Za každou z těch 6 mašlí a deštníkem pro lonžéra je vlastně docela dlouhý příběh, ale to necháme Patronovi. Má na to dost velkou hlavu. Zbývalo jen obstarat koně, domluvit seno... a vidina horké vany se přibližovala.