Jak vypadá zima u koní na Vysočině... 

Jak vypadá zima u koní na Vysočině... myslím, že tento úryvek kroniky ze zimy 2015/6, by se dal recyklovat...

3.3.

Venku sněží, je bahno, zima. Řešily jsme dresy pro paravoltiž a mikiny s logem Ambry. Do prvních barelových závodů by se to mělo stihnout a družstvo Lucka, Lenka, Davídek a Beatka budou modročerní! Ambra už má zaplacené licence a registraci u ČJF, máme 21 členů! Přesto je tu ještě mnoho administrativních restů.

28.2.

Mám za sebou účast na konferenci ČHS v Brně - napsala jsem z toho reportáž, objeví se v článcích. Tělocvična paravoltiž JEDE a to pod velením Aničky Pohankové, barely mají holky i doma v obýváku. Terén a počasí se mění prakticky ze dne na den, psa by obvykle nevyhnal, ale ke koním se musí a ten pes taky ven musí... Na konferenci velká inspirace pro paradrezuru, asi se budu muset rozčtvrtit, tolik nápadů a nejsou lidi - hlavně tedy přes zimu, jak to tak u koní bývá. Jinak Lucky s Robinem trénují poctivě na první opravdickou vytrvalostní sezónu a plus práce ze země. Gambler trochu už trénuje taky tak a Argie si užívá flákání ve výběhu s Čiperou - což je dobře, protože přijde hezké počasí a dětí najednou na něj bude fronta. Nicméně je pro něj  naplánován týdenní program tak, aby byl v pohodě a nepřetěžovali jsme ho.

12.1.

Dnes byl pod sedlem jen Lancelot. Všichni ostatní se jen poflakovali ve výběhu, Argie se samozřejmě cpal u lesa trávou a černí si hráli. Holky s Doltérem to dnes venku asi moc nebavilo - vyhlíželi mě o hodinu dřív.

11.1.

Pondělí - koně volno. A takhle to večer bylo

Včerejší zavírání třech koní...

Jeden jediný punč u milé sousedky. Vždyť už jen pozavírám koně, pohoda.

Stoupnu si na hráz - svolávám. Pískám - nic. Pískám, tleskám - nic, mlha, tma, znejistím. Volám, pískám, tleskám - a kopcem dolů se tiše sněhem řítí dvě tmavé skvrny, vzadu tuším bílýho. Oba černý brzdí metr před páskou. Oni jsou jako spolu na velký ploše v pohodě, ale u pásky na úzké hrázi jejich bubliny osobního prostor u o sebe třískaj, takže rychle popadnu Gamblera a spoléhám na to, že Lucky si udrží odstup. Černej se nějak rve domů, trochu mu nadávám a nacpu ho do boxu. Ty dva se hrnou za mnou. Jak se tak po nich v rozsvícené maštali otočím, praští mě do očí Luckyho ohlávka. Je - modrá!!! Je to Gambler. Do jeho boxu jsem nacpala Luckyho. Achjo, vyženu modrou ohlávku a bílýho ze vrat, zajedu s Luckym do JEHO boxu a letím ven pro ty dva, aby mi neutekli na zahradu. Nejsou vidět. Nojo, mlha. Pobíhám před stájí, volám na ně a taky na Dana, jehož čelovka kmitá kolem přístřešku. Oni ti jako utekli? Nojo, jestli zdrhli zahradou... hlavou mi běží střet autobusu a dvou koní na klouzavý silnici. Hlavou mi běží, že mi za půl hodiny jede autobus, sakra. Jak se tak kolem točím jak na obrtlíku a snažím se v mlze a tmě tušit siluety, periferně zahlédnu kus bílý hřívy. To se mi snad zdá... nevěřícně pohlédnu do stáje. Oba spokojeně žerou seno. Prokouzli tiše dovnitř a nepozorovaně, ani Riko neštěk - a to je fakt hodně divný. skoro paranormální. Jen mě teď napadá, jestli jsem jim nepřehodila ohlávky. Jestli v tom Gamblerovým boxe je opravdu Gambler...

10.1.

Vážně už je 10.ledna? Další Vánoce v nedohlednu. Dnes jsme sáňkovali - Čiperka čiperně tahala sáně s Davídkem a Luckou. Odpoledne jsem brala na vyjížďku Lenku na Argiem, nechala jsem si Gamblera. Docela chápal, že se dnes nebudeme nikam řítit, klouzalo to a za námi Argie. Nakulili jsme balík, povozili Elišku, dneska přijela s tatínkem. Všechno v pohodě - doma zima. Nojo, kdo by taky topil, když jsme u koní a když přijdu domů, tak se na tu chvíli nevyplatí to roztápět. Myslím, že bych dokázala přežít jako bezdomovec nebo nějaký poustevník v jeskyni:)

9.1.

Úžasná návštěva Leony Marečkové, díky které jsme před 14 lety založili Sdružení AMBRA. Haša mi už zvedá zadní nohy sama! Parádní vyjížďka s Aničkou - Gambler a Argie, tajuplná vyjížďka do lesa v mlze s holkama - Verčou a Hankou. Hanka měla Doltéra, trošku si s ní vyhodil, ale Hanku to nerozhodilo. Argieho jela Verča, na ně už taky nemusím tak dávat pozor. Gambler má přes zimu Tellington páku, je mnohem klidnější, nerve se. Potkali jsme Robina s Luckym, ten jel bez sedla a bez ohlávky a ještě si pěkně zacválali. Zima, zima, zima - ale horký čaj a konečně roztopená kamna to jistí...

8.1.

První trénink paravoltiže v tělocvičně - Lenka, Lucka, Davídek, Eliška. Moc jsme si to užili, holky pilně cvičily (Davídek neúnavně lítal a skákal celé dvě hodiny). Takovým naším skromným cílem je účast na mistrovství republiky...

7.1.

Rutina - krmení, hnůj, výběh - tráva pod sněhem, zavírání, svačina... večerní krmení Lucky - Robin si ho vzal na ohlávku bez sedla, na Jelínkovce si pak zacválali. Lucky vypadá dost spokojeně. Gamblera jsem vzala na ruce taky na prochajdu, jen jsem na něj bez sedla nelezla - na něj tedy opravdu ne... ostatní osazenstvo se flákalo dle plánu.

6.1.

Ani malebně zasněžená krajina za oknem ani velké kafe mi neusnadnily realizaci ranního pochodu do stáje. S kýblem plným namočených řízků a vojtěšky pro Dinna se trmácím lesíkem do toho zasr.... kopečka a pobízím Rika na vodítku - vpřed!! - vytáhl mě i kýbl hladce a mrsknul mezi ojíněné větve, jejichž bílá paráda se mi vysypala za krk. Sethi stojí vedle přístřešku, Dinno okupuje vnitřek. Stájoví vypadají nasyceně, nijak mě nehoní. Voda zmrzlá. Beru vidle... Při večerním odvádění do stáje jsem vedla Hašu s Doltérem, chová se naprosto vzorně, Robin před námi vede Čiperu, se kterou si vyjasňuje, že už se nikdy, nikdy, nikdy nebude opakovat pokus vzít ho s sebou tryskem přes výběh než stačí vypnout vodítko, což provedla o víkendu. Lucky už poctivě čekal za páskou a řehtal na Robina. Ten ho odvedl domů a mě nechali Gambler s Argiem chvíli vyřvávat a pískat, než jim došlo, že je večeře. Černej se na mě řítil radostně z kopce a myslel si, že to ubrzdí. Šlápnul na to včas, ale ještěže jsem uhnula, protože tělo pokračovalo smykem tam, kde jsem o zlomek vteřiny dříve stála - jako skála, aby jako pěkně respektoval můj osobní prostor. Jde se na papírování - což by měla být hlavní lednová činnost v Ambře, tedy až na ty hodiny kolem hnoje, krmení a výběhování... děti těšte se. Máme spoustu nápadů!

5.1.2016

Velký úklid boxů a stlaní. Koně jsou na sněhu, Čipera 4x tryskem obletěla pastvinu a ještě vyhazovala. Poctivě ji ve vlažném klusu bok po boku doprovázela Haša. Doltér se postavil do rohu, aby holkám nepřekážel a usilovně žral zmrzlou trávu. Ti tři na horní louce - Lucky, Gambler a Argie - jsou úplně nadšení, protože trávy je tam opravdu ještě dost a je měkko, takže i hrátky byly. Škoda, že nebyl foťák, když stáli černí proti sobě na zadních. Pan Rychtecký se stavil s Ávií pro voltižní trenažer - a odvezl ho nejprve na kosmetiku k Lence, aby pak v tělocvičně dělal parádu. Taky dostane bačkory, aby tam nedřel podlahu. Tak to bylo takové zpestření mezi kydáním. Na ježdění a trénink se jaksi nedostalo. Skončila jsem před půl sedmou.

4.1. 2016

O koně je třeba pečovat denně. Od rána... Za okny vánice. Cesta do stáje a následné činnosti mi přišly docela kruté. Zamrzlá voda. Nanosit v tom vichru seno od balíku do stáje se proměnilo v zoufalou snahu vyrvat meluzíně ze chřtánu aspoň čvrtku porce, zatímco zbytek mi na oplátku házela do obličeje - a když už jsem byla ve dvěřích, prásk. Vichr přibouchl horní vrata. Naštěstí mi jen škrtly o kulicha. Místování proběhlo v rytmu - pomalu a pečlivě vybrat - pak kosmickou rychlostí vyletět na hnojiště a rychle zpátky do bezvětří. Prostě takové normální zimní ráno na Vysočině. Jsem dřív doma, je tam taková čina, že zatím nepouštím - a mám čas na psaní a resty - komínek papírů na mém stole je asi 40 cm. No a jasně - dnes hiporehabilitace opravdu nebude. není počasí - a je pondělí, tedy koňské volno, které léta dodržuji. Koně ostatně taky. Oni prostě vědí, že je pondělí:)

Taky mám trochu času bilancovat rok 2015.

Co se týče hiporehabilitace - jezdili jsme. Od března do poloviny listopadu. Pořád - až na několik dětí, pro které byla letní vedra už moc obtěžující, jsme jezdili do terénu, voltižovali, dělali jezdecké hry. Vzdělávali jsme se. Anička Pohanková tvrdě trénovala a získala cvičitelskou licenci. Já jsem prošla zdárně celým kurzem a praxemi a dosáhla jsem na certifikát Instruktor aktivit s využitím koní. Tato forma hiporehabilitace je pro nás nyní hlavní činností - a jsme rádi, že nadále je zásadní oporou týmu AVK zkušený zdravotnický pracovník Hanka Išová, protože - co si budeme povídat, jezdí tu malé děti, které už hipoterapii odrostly, ale pod dohledem všeobecné sestry s kurzem hipoterapie a rehabilitace s dnes již 18letou praxí v hiporehabilitaci, se mohou bezpečně věnovat AVK.

Robin Burda připravuje koně na specializační zkoušky a absolvoval jeden seminář přirozené komunikace u Jitky Bednářové-Smíškové. Především na práci s budoucím terapeutem Luckym, jsou vidět výrazné pokroky.

S čím se pochválit dál? Hurá, máme novou rampu, máme trenažer na voltiž - díky firmě Rychtecký z Bohdalova. 

Dočetli jste až sem? Díky:) Michaela Burdová