|
Jezdecký výcvik Jezdecké kurzy jsou rozděleny do čtyřech sekcí:
Sdružení Ambra a sport Vytrvalostní dostih ve Vilémově 2009 Neúnavný hipoterapeut Gambler a jeho mladší stájový kolega Sethi vyrazili 8. srpna na vytrvalostní dostih do Vilémova. Pro názornost, co to ten Gambler vlastně dělá, když nevozí děti… "V pátek odpoledne koně nastupují do přívěsu, ochotně, bez váhání. Po dvou hodinách jízdy jsme na místě, naši koně mají přidělené stejné boxy jako loni. Co se týče našeho noclehu - čistíme přívěs a doufáme, že vrstva sena a karimatky poněkud omezí odér koňského hnoje. Přijíždějí veterináři, jdeme se chystat na přejímku. Oba koně tentokrát při vyšetřování moc nezlobí, začínají se chovat konečně jako mazáci a já začínám stále více oceňovat, že Gambler už není hřebec. Po večerní technické rozpravě jdeme kolem jedenácté spát. Noc je příjemně chladná, do stáje máme pár metrů, prostě luxus. Mobil zakrákal na pátou hodinu, krmíme koně. Kolem šesté je u kiosku kafe a dostáváme zprávu, že servisní tým je na cestě. Káva, ovesné vločky a pár ostružin, víc do sebe nedostanu. Po sedmé hodině, už v jezdeckém úboru, jdeme čistit koně. Mezitím dojíždí servis ve složení Petr, Robin, Hanka Išová, Ctibor Iša ml. a Vendy Jaitnerová. Desítky pet lahví jsou naplněny vodou, studujeme mapu, kde bude možné koně v průběhu závodu ochladit. Dvacet minut před startem jsme v sedlech, aby si koně zahřáli svaly, společně s námi dalších šestnáct koní. Celkem jich dnes ve čtyřech dostizích startuje kolem šedesáti. Z technické porady víme, že terén je po deštích hluboký a břehy 14 potoků nebudou k nohám koní přívětivé. Domlouvám se s Danem, že na brodech zpomalíme, abychom snížili riziko natažení šlach. Minuta do startu, deset vteřin, tři, dva, jedna - úderem osmé hodiny ranní se startovní pole šedesáti kilometrového dostihu dává do pohybu, držíme se v první třetině. Zároveň s námi vyjíždí servisní felda Hanky Išové. Po prvním kilometru vyrazí tryskem vedoucí skupina arabských koní, chce si udělat náskok. Nenecháváme se strhnout a pokračujeme pravidelným tempem. Nahoru, dolů, lesem, nelesem, vodou i bahnem, skrz kukuřičné pole, vesnice. Jedeme sami i s ostatními, je to jako vždycky, jeden kilometr za druhým, hlídat rychlost, tepy, neztrácet drahé minuty tam, kde je terén příznivý. Zatím je příjemně chladno, i když se sluníčko snaží. Tempo vyšší, než by Gamblerovi na začátek dostihu vyhovovalo, vždycky raději zrychluje až v dalších kolech. Pouštím Sethiho dopředu a beru otěže. Gamblerovi se to moc nelíbí a dává mi najevo, že průjezd rozbahněnou roklí by si mohl za Sethim zkrátit skrz houštinu. Mám co dělat, abych ho navedla do správné a bezpečné pěšiny. Dojíždím Sethiho, který asi někde šlápl na kámen a chvíli si šetří levou přední. Kontrolujeme kopyta, šlachy, vše v pořádku a za chvíli jde už zase čistě. Po půl hodině jsme u prvního servisního bodu a naši servismani nám za běhu podávají pet lahve s vodou. Chladíme koně na krku, lahve odhazujeme za sebe, Robin se Ctiborem je zase sbírají, Vendy fotí a ještě podává. Uchopit v rychlém klusu láhev plnou vody je občas poněkud akrobatický výkon jak pro jezdce, tak pro malé wranglery (tak se říká v distancích pomocníkům jezdců). Ve druhé polovině prvního kola se k nám přidává nejmladší z úspěšné vytrvalecké rodiny Terberových, Markétka na Drakovi. Gambler i Sethi vilémovské trasy znají. Jakmile za poslední kontrolou zamíříme ke stájím, nabírají rychlost a ani nevíme jak, jsme v cíli prvního kola, které jsme absolvovali rychlostí 15 km/h, což je na Vilémov slušné tempo. První prochází veterinou Gambler, je v pořádku, ale zvou nás ještě na "réčko" patnáct minut před startem do druhého kola, protože podle veterináře prý šel v klusovce ne úplně čistě zadníma nohama. Zavádím ho na chvíli do boxu a hned je jasné, co ho trápilo. Nutně potřeboval "na malou". Na réčku se už předvádí bez jakékoliv známky nepravidelnosti. Sethi absolvoval veterinu minutu po nás, jako obvykle jí prošel bez problémů, na klusovce se pohyboval svěže a elegantně, on to ani jinak neumí. Přestávka mi připadá krátká, sotva jsem se napila, přesedlala a absolvovala veterinu, už mám jen minutu do startu do druhého kola. Vyrážíme, Gambler sice trochu kouká, kde má parťáka, ale jde ochotně dopředu. Asi tři sta metrů za startem zpomaluji a čekám, až Sethi vyjede a připojí se k nám. Ve dvou se to táhne lépe i koním. Mají radost, zařehtají si na pozdrav a ochotně se pustí do prvního stoupání. Celkem rychle se pak ocitáme na prvním místě na chlazení, dělá mi starosti, že Gambler nepije, začíná se už oteplovat a nepít znamená riskovat, že "motor" se začne přehřívat. Utěšuji se, že "černej" obvykle pije až po čtyřiceti kilometrech. Napil se na čtyřicátém pátém. Hanka sehnala jinou vodu od nějaké paní z vesnice a Gambler se vrhá do kýble. Sláva, máme natankováno, abychom udrželi tempo až do cíle. Cestou potkáváme smolaře, kteří v bahně přišli o podkovy. V duchu děkuji Mirku Šedivému, že za jedenáct let, co nám kove, jsme v žádném dostihu o podkovu nepřišli. Hanka nás informuje, že snižujeme náskok na vedoucí koně na nějakých deset minut a že někteří koně působili dost unaveně. Na stíhací jízdu nás to nenaláká, bylo by to příliš riskantní, museli bychom jet pár kilometrů na plný plyn, nezpomalit ani v těžkém terénu a riskovat, že v závěru neprojdeme veterinou. Co se týče Gamblera, musím vždy i v zápalu boje zvažovat rizika zranění nebo jen namožení, aby mohl po krátkém odpočinku po dostihu pokračovat ve své práci hlavního hiporehabilitačního koně. Snažíme se udržet náskok před deseti koňmi, kteří jsou za námi, udržet rychlost a v pořádku dojet do cíle. Druhé kolo mi připadá kratší, i když už dost bolí nohy. Jet 60 km v anglickém sedle hraničí s masochismem, ale vydržet se to dá. Poslední brod, poslední chlazení, poslední kilometry. Koně mají oba dost sil, na loukách si s potěšením zrychlí. Co chvíli kontrolujeme, jestli nevyrazí z lesa další koně, kteří by nás mohli předstihnout. Na začátku táhlého kopce k cílové rovince se skutečně za námi objeví dva jezdci, pobídneme a nedáme jim šanci. Pár metrů před cílem Gambler dostal přednost, je osmý, Sethi devátý. Hned za cílem jdou sedla dolů, měříme tepy, chladíme. Oba koně vypadají výborně, ale protože máme jen jednu možnost vstupu do veterinární uzávěry, využíváme přes půlku třicetiminutového limitu. Sethi jde první, polar ukazuje 48 tepů za minutu, povoleno je 64. To je hranice, na kterou se kůň po výkonu musí dostat do 30 minut. Pokud tep zůstává vyšší, je jasné, že námaha byla neadekvátní schopnostem koně, že je přetažený a bude samozřejmě vyloučený ze závodu, i kdyby došel jako první. Kdyby nebylo těchto pravidel, riziko poškození nebo dokonce uhynutí koně by bylo vysoké. Kůň se dá uštvat i na dvaceti kilometrech. Pod prsty mi ťuká puls kolem 58. Také Gambler prochází veterinární kontrolou hladce a po dvou hodinách po dojezdu je nám a dalším čtyřem koním z 18 startujících nabídnuta možnost ucházet se o Cenu kondice, což má v distancích stejnou váhu jako v show byznysu nominace na Oskara. Znovu se měří tepy, plnění kapilár, dehydratace, svalový tonus, peristaltika, barva sliznic. Celé tělo pečlivě prohlíží veterinář, zda nenajde oděrky, otoky nebo otlaky. Pak se kluše na ruce na osmičce, kde by se v obratech projevila sebemenší nepravidelnost chodu i únava. Gambler na kroužku kluše nerad, já taky nerada, nakonec jsme z ní vyjeli, málem jsem upadla. Sethi osmičku nenuceně vedle Dana obkroužil a podle výrazu veterinářů usuzuji, že jeho chody hodnotí vysoko. Rozhodnutí, který z koní absolvoval 60 km v nejlepší kondici, si veterinární komise zatím nechává pro sebe. Už po čtvrté hodině začíná dekorování. Všech šedesát koní stojí poslušně v dlouhé řadě. Všichni mají za sebou náročný den. Shodujeme se s ostatními, že před dostihem by byla řada určitě dost nestálá. Začíná vyhlašování, nejsme na bedně, ale koně podali i tak úctyhodný výkon. A o tom, že rozhodně mohli do boje o vítězství zasáhnout, svědčí i to, že byla vyhlášena jediná Cena kondice, kterou obdržel Sethi. Nikoho z nás to moc nepřekvapuje. Získal ji už předloni. Má na to genetický potenciál - maminka Corinna, naše "železná lady", která si v roce 2001 dokázala odskočit z parkurů a získat na M ČR juniorů s Danem krásné 4. místo. Otec Sethiho je plnokrevný arabský kůň El Hosam. Sethi je vytrvalý arab na pevných klusáckých nohách a zušlechtěný trakénským dědečkem. Jeho početí jsme rozhodně neplánovali, ale zatím nám dokazuje, že to Hosam s Corinnou mysleli dobře. Ale zpátky do Vilémova. Jsme spokojeni, užili jsme si to my i koně, což bylo cílem tohoto dostihu. Motivace koní pro další výkony. Trasa byla náročná - dostih ten den ve Vilémově nedokončilo z různých důvodů 14 koní. A moje pocity? Skvělé počasí, nádherná příroda - rychlé louky i měkké pěšiny v lesním chládku, potoky, potoky, bahno… a hlavně skvělí koně. No, a namožené svaly, to prostě k téhle disciplíně patří. A co dál? Cíl je tedy jasný. Mistrovství ČR Most 2009. Prokázat kvality Sethiho a vrátit Gamblera mezi nejlepší vytrvalostní koně v republice. A navíc - kůň, který se dokáže vypořádat se stovkou kilometrů za den v těžkém terénu, se vždycky hravě vypořádá s rolí hipoterapeuta. Možná jednou tato role čeká i Sethiho. Nakonec jsme do Mostu neodjeli, bylo to pro nás(opět) finančně nestravitelné. Tak snad v roce 2010. |
